Jak to bylo v Dalešicích ...

Datum konání: 15. 1. 2000
Sekce: Stalo se
Autor: Radek
Vloženo: 3.11.2003
Upraveno: 12.6.2005
Počet zobrazení: 51

Na začátku byla chuť 4 lidí jet společně na víkend na běžky. Konkrétně Zdenek, Marcela, Iva a já. První pokus nám společně nevyšel, proto jsme našli termín náhradní. Nyní se zase nedaří sehnat ubytování, neboť máme veliké požadavky...na horách, na víkend a levné.

Nakonec Iva trefila do černého, tedy do Dalešic, je dohodnuto v úterý. (Jedeme až v pátek). To už je nás pět, naši sestavu posiluje Lucka, ve středu odpoledne neodolá naléhání od holek Honza. A protože hodně věcí se dohodne v hospodě, ve středu v noci se přidává Pavel s Veronikou. Protože jsme všichni individualisté, tak se dělíme už na cestu na hory. Jirka, Iva, Lucka a Veronika jedou autobusem (přímý na místo bez přestupu), Zdenek s Marcelou vlakem (přímo po kolejích čtyřmi vláčky), Pavel se nechává odvést téměř na místo za naše koncesionářské poplatky Českou televizí a Honza má do našeho autobusu přistoupit v MB.

Podle plánu doráží Pavel. Náš autobus díky špatným podmínkám na silnici chytá hodinové spoždění ještě než dojede do Bolky. Takže místo v 8 dorážíme lehce po deváté. Zdenek s Marcelou hned po výstupu z posledního vlaku naráží na překážku. Když tu flašku šampusu vypili, doráží také o hodinu později.

Nejvíce se ale cestováním proslavil Honza. Čeká v MB na autobusáku a libuje si, jak to má blízko a jaké dobré spojení. Ale autobus nepřijíždí ani za hodinu, propadá apatii. Náš autobus konečně přijíždí na autobusák, vidíme zevnitř Honzu, jak se volným krokem prochází mimo nástupiště asi 50 m od nás, autobus musí vidět, ale nejeví o něj zájem. Autobus odjíždí, on zůstává a my uvnitř vůbec nechápeme. Čekáme, že aspoň zavolá, mobilisti totiž vozí své miláčky i po horách, ale nic, ještě děláme večerní procházku s cílem čekat na další autobus. Docházíme k závěru, že Honzík si udělal vlastní výlet, jako tenkrát v Portugalsku, kde byla pouze jedna odbočka, kde se dalo blbě odbočit.

Ila Dalešice je rodinný penzion, kde na vás dýchne atmosféra starého příjemného domu. Večer jsme se již nedostali ani k vínu, bdíme asi do jedné Jirka, Zdenek a Veronika. Ostatní odchází spát v tradičním pořadí: vítězí favorit této soutěže Lucka, potom Pavel, Iva a překvapení večera Marcela.

V sobotu je 10 pod nulou, všude spousty čerstvého sněhu, pohádkově krásná příroda. Celý den se rozplýváme nad tím, že je prostě nádherně, krásná příroda, počasí, pohoda. Ale jako tradičně na této akci, nejedeme společně. Po Honzovi se proslavil Pavel. Ve finále ranních příprav vybaluje lyže a zjišťuje, že mu chybí kus vázání. Zachová se však velmi statečně a s Veronikou odjíždějí busem do Jablonce koupit nové vázání a potom mají soukromý sportovní program.

My ostatní si prošlapáváme stopu přes kopečky a je nám krásně. Na jedné křižovatce jsem přehlasován a zamíříme směrem na nejvyšší kopec v okolí, na Černou studnici. Tam je rozhledna a hospoda. Je opravdu nádherně, ale holky mě se Zdenkem násilím tahnou dovnitř hospody (asi nějaká závislost), i když žádná z nich nemá u sebe peníze. Zevnitř je hospoda ještě hezčí než zvenku, jsme tam téměř sami, je poledne a ceny jsou příznivé. Následují čaje, polévky (vynikající), piva a mlsouni mají palačinky. Bramboráčky se také dají jíst. Zde se proslavuje Iva, asi jí čaj moc nechutná, proto ho vylívá na ubrus a na zeď, na zdi je to opravdu dobré barvivo. Přijímáme od personálu utěrku, odmítáme výměnu ubrusu, hodnotíme, že mají nedávno nově vymalováno. Iva si už pro jistotu nic nedává. Potom jedeme po hřebeni směrem na Tanvald, je zde krásný sníh a stopa, stopa potom v polovině končí, tak si ji v hlubokém sněhu prošlapáváme, jsme jako polárníci. Na vyhlídce otáčíme, sjíždíme kopečky, po několika krásných pádech sjíždíme překrásnou stopou zpět do údolí. Vítěze za nejkrásnější pád jsme zapomněli vyhlásit.

Asi 5 km před chalupou za lehkého soumraku se podruhé za tento den proslavuje Iva. Zabírá totiž takovou silou, že trhá podrážku na botě v půli, přední část zůstává ve vázání. Zkouší sjet společně s Marcelou, tj. 2 osoby společně na 3 lyžích, pro diváky následuje krásný pád asi po 100m. Zbytek cesty dorážíme po silnici. VePa doráží asi o hodinu později.

Jsme krásně vymrzlí a příjemně unavení. Mě se po večeři nechce dělat nic jiného, než sedět u vínka. Jak ale pozoruji, jsme dole v kuchyni jen já, Iva a Lucka. A tak v pohodě sedíme a upíjíme vínko, dokonce jsme líní si ho i svařit. Ostatní se začínají dolů trousit až tak po 2 hodinách, to už máme krabici téměř prázdnou, mají zalepené oči a přeležené obličeje a snaží se nám namluvit, že ani oka nezamhouřili.

Celý večer zůstáváme v kuchyni, protože ve spol. místnosti jsou sice sympatičtí lidé, ale mají dvě různé úchylky, buď jsou zhypnotizováni televizí nebo nikotinem. Vyspalá část výpravy má sílu na přípravu svařáku a večer příjemně plyne. Opět stejná skupinka jako v pátek jde spát v 1 hodinu, protože už není co pít. Z toho se dá vyvodit určité pravidlo, které zní takto: Kdo je ospalcem v pátek, bude jím i v sobotu.

A je neděle. Balíme a plánujeme denní program. Opět, jak je pro tuto akci typické, se dělíme na spoustu skupin. Veronika, Pavel a Lucka jedou na běžecké okruhy za Jablonec, Zdenek s Marcelou plánují lyžařské zdolání ještědského hřebene, já s Ivou, protože nemůže lyžovat, jdeme dělat turistiku na Kopaninu. V Rychnově na nádraží necháváme věci a plány se mění a turistická skupina je čtyřčlená. Zdoláváme Kopaninu, tam je rozhledna, pod ní U Huberta, potom zřícenina Frýdštejn, a potom zpátky do Rychnova na vláček. Je nádherné počasí a moc se nám to líbí, celý víkend byl opravdový zážitek, kterému se vyplatí věnovat trochu času, peněz a nepohody. Troufám si říct, že se víkend přiblížil atmosférou, pohodou a naplněním těžko překonatelné loňské akci do Broumovských stěn. Druhá skupinka doráží na vlak chvíli před odjezdem, také spokojená. Dokonce se proslavila i Lucka, neboť dokázala zabloudit na běžeckých tratích a zjistila to až tehdy, kdy to zpět měla 3/4 hodiny cesty. Potom jsme jeli přímým vláčkem až do Prahy, pouze nám v novém motoráku bylo zima, i když průvodčí ochotně na žádost zmrzlíků v naší skupině odběhl zkontrolovat topení. Vrátil se a s úsměvěm nám oznámil, že topení běží na plný výkon. Bylo asi 10 stupňů. Zřejmě zařadili letní vagonek.

A to je vše o této vydařené akci. Těším se s vámi na dalších pěkných akcích.


Štítky: Článek nemá štítky

Krátce

Nyní nejsou žádné novinky
Zobrazit všechny

Verča J. (6.1. 14:22)

Anketa k silvestru 2020 / 2021 spuštěna a běží do neděle 12.1. Tak kam letos pojedeme? Vyjádřete se zde: https://forms.gle/xvkzfPgVSc77zUA39
Těším se na Vaše odpovědi

Janka (21.11. 14:43)

Hmm, nové fotky na úvod, paráda:-)

Veronika (3.10. 11:33)

"Námořnické Martinské posvícení " pátek 15.11.2019 od 18:30, v hotelu Svornost, Dolní Počernice,
rezervačenky: 110 Kč (bez večeře), 220 Kč (s večeří) - Ivanka Stulíková tel. 603 563 292, resp. istulikova@seznam.cz Těší se Pavel Stulík (T1)

Káča R. (29.1. 8:55)

Smazala jsem ho já, věc se vyřešila. Šlo o letité nedodání Almanachu a špatnou komunikaci s Veronikou J. Dle informací od Verči už Jirka Almanach dostal.

Petr (21.1. 16:35)

Ještě nedávno tady byl takový dlouhý příspěvek od Jirky K.
Kdo ho smazal? 8-O:-?

Lilka (27.8. 11:05)

TeoCup je 9. - 11. listopadu.

Vstup do pokecu

Uživatelská nabídka

Login
Březen 2024
PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
Duben 2024
PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930     

Hledání

Poslední změna: 2.5.2022, 21:51:03