Letošní Lesní hry pro nás připravila 26ka a už webové stránky prozrazovaly, že si na přípravě dali záležet. Já jsem po několika pokusech na poslední chvíli zdolala Hlavu XXII, a tak jsem s mírnými obavami mohla vyrazit na sraziště na Letné. Tam jsme pro radost plukovníka Sheisskopfa odpochodovali přehlídku a dle instrukcí jsme se přesunuli na letiště Opatov, kde nás vyzvedlo vojenské dopravní letadlo Karosa. Výsadky se odehrály v prostoru kolem nového bydliště slavného Hliníka a dvoučlenné posádky se vydaly na noční štvanici. O štvanici v pravém slova smyslu ani tak nešlo, dvouhodinový pochod s minimem překážek pod jasnou podzimní oblohou, zakončený studeným pivem a teplou polévkou, byl opravdu příjemnou záležitostí.
Ráno nás probudilo vysílání amerického rozhlasu pro americké posádky, v kterém jsme se dozvěděli vše podstatné: jak vypadá baseballová liga, kde je fronta a že nad Boloňou prší. Odborně jsme byli protaženi rozcvičkou a po snídani a nástupu jsme vyrazili pro cedrové dřevo, aby je Milo mohl výhodně zpeněžit. O to jsme se také hned pokusili, kdyby soutěž trvala déle, možná by se i ze mě stal úspěšný obchodník ? škoda. Po obědě jsme napsali dopisy a zkusili si malý pumový rozptyl, stali se mužem, co všechno viděl dvakrát, uskutečnili nálet na Avignon (nebo na co...), opravili letadlo, vytahovali letadlo z hangáru a na dovolené v Římě jsme sehráli scénku Yossarian a Luciana přistiženi Hladovým Joem in flagranti. Zpátky na Pianose sestřičky ošetřovaly pacienta, na dálku píchaly injekce a (ne)nechaly se obtěžovat pacienty. Napsané dopisy před odesláním prošly tvrdou cenzurou Washintona Irwinga a v další soutěži museli snaživci vyposlechnout předletovou přípravu za mocného úpění mužstva nad vnadnou ošetřovatelkou generála Dreedla. Místo tradiční Prométheovky jsme tankovali palivo a létali za svitu bludných kroužků. Tradiční scénku jsme pojali poněkud netradičně a ve spojení všech letek jsme sehráli nálet na Boloňu s happyendem a shrnutím nejdůležitějších dějových momentů. A pak už se konala jenom tradiční veselice u ohně, během níž jsme měli ještě vysledovat, kdy se na mapě posune fronta.
Poslední vojáci naštěstí setrvali u ohně do časných ranních hodin, čímž nás uchránili před nočním Milovým náletem, který byl odsunut až na ráno. Zároveň s náletem se spustil déšť, který nás více či méně provázel celou neděli. V dešti jsme se toulali v pyžamech po chodbách nemocnice při opravdu vypečené hře ?Neser tady a plav?, kde jsme mohli při vyhazování z postele uplatňovat své přidělené hodnosti. Před obědem byla naše paměť potrápena kvízem z Hlavy XXII a po nezbytném (několikátém) podepsání věrnostní přísahy jsme dostali nedělní oběd i se zákuskem ? Milova neprodejná egyptská bavlna v čokoládě. Po obědě bylo přes nevhodné počasí nutné uskutečnit připravovaný nálet na Avignon. Stateční letci se ve slušivých helmách a kombinézách (papírové pleny) snažili se svými letadly (kola s papundeklovými křídly) vyhnout flaku (voda ze stříkaček, lahví a půllitrů plus voda z nebe). Počet povinných bojových letů se sice neustále zvyšoval, ale naštěstí jsme se dočkali konce války a vytouženého civilu. Po ocenění nejlepších posádek jsme se všichni vydali do nedaleké Kamenice na vlak. Po cestě jsme otevřeli místní hospodu, kde jsme panu hostinskému udělali týdenní tržbu a motoráček o jednom vagónu nás dopravil do Havlbrodu, kde jsme přestoupili do rychlíku do Prahy. V nacpaném vlaku jsme ještě uplatnili své hodnosti při pokračování oblíbené hry ?neser tady a plav? a v osm hodin večer jsme už vystupovali v Praze. Přes výrazný spánkový deficit, jsme LH ještě zhodnotili ve smíchovské dojezdové hospůdce, a pak už jsme mohli dom.
Duben 2024 | ||||||
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 |
8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 |
29 | 30 |
Květen 2024 | ||||||
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | ||
6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 |
13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 |
20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 |
27 | 28 | 29 | 30 | 31 |